Jazyk a náboženství Peru

Přestože je v Peru oficiálním jazykem španělština, velké procento peruánské populace ji považuje až za svůj druhý jazyk. Když do Peru přijeli španělští dobyvatelé byla téměř v celé incké říši používána jako úřední jazyk kečuánština(některé výrazy dokonce pronikly i do jiných jazyků, např. lama, kondor, puma, pampa) a  v oblastech kolem jezera Titicaca aymarština. Spolu s nimi tu dodnes existuje více než třicet různých indiánských dialektů. Vedle toho se používá tradiční hovorová kreolština.

Oficiální náboženství v Peru je římsko-katolické, které sem bylo zavlečeno španělskými dobyvateli. Od roku 1973 existuje v Peru úplná náboženská svoboda, i   přesto se dnes asi 83 % obyvatelstva hlásí k římsko-katolickému náboženství. Existuje ale mnoho kmenů a vesnic, zejména v nedostupných oblastech, kde dochází k prolnutí křesťanství s animismem, šamanstvím a místními náboženskými rituály. Žije zde i malé množství protestantů, židů a muslimů.

V tradičním inckém náboženství hrálo hlavní roli Slunce, ztělesněné hlavou incké církve, Velký Inka se nechával uctívat jako přímý potomek boha stvořitele Virakoči. Mimo to obyvatelé And tradičně uctívají síly přírody zosobněnéPachamamou (Matkou zemí) a tzv. apuy (duchy hor), kteří sídlí na nejvyšších vrcholcích. S přírodním náboženstvím souvisí náboženské slavnosti – procesí, obětování a tance, dále také oběti duchům, tradiční léčitelství, šamanismus a věštby.